PROGRAMOVÝ CÍL STRANY

Na základě práva na sebeurčení moravského národa, ke kterému se hlásí statisíce občanů České republiky,
usiluje strana Moravané o přeměnu unitární České republiky na federativní stát dvou rovnoprávných bratrských národů, Čechů a Moravanů, na Českou a Moravskou Federativní Republiku.

   

Cesta k referendu? Spolkové uspořádání!


Je pozoruhodné, že přímé demokracii se daří tam, kde existuje federativní uspořádání a decentralizace. Zdá se, že mezi těmito dvěma institucemi existuje úzká souvislost a že není náhoda, že moderní evropská přímá demokracie vznikla ve federativním Švýcarsku a její latinskoamerická obdoba, tzv. participativní demokracie ve federativní Brazílii. Přitom zemský – či kantonální – prvek je pro její vývoj rozhodující.

Ve Švýcarsku byla referenda prováděna nejprve na kantonální a teprve později na spolkové úrovni. V roce 1831 kanton Sant Gallen, v roce 1832 Basilej – Landschaft a 1841 Luzern zavedly takzvané lidové veto. Na spolkové úrovni došlo k zakotvení přímé demokracie až v roce 1874 schválením fakultativního referenda a v roce 1891 umožněním tzv. lidové ústavní iniciativy.

To, kde je těžiště švýcarské přímé demokracie, ukazuje i počet lidových zákonodárných iniciativ. Od roku 1891 jich na spolkové úrovni proběhlo 420, to znamená něco přece 3 ročně. Jen v kantonu Curych mezi roky 2006 až 2013 proběhlo 52 lidových zákonodárných iniciativ, tedy více než 7 ročně.

Také v Německu je přímá demokracie mnohem silnější v zemích než na federální úrovni, kde je rozvinuta jen slabě. Ve federálním rámci mohou probíhat pouze referenda týkající se změny hranic spolkových zemí. Od založení SRN jich proběhlo 8.

U spolkových zemí se referenda mohou týkat mnohem více témat a jsou také častěji používána. Již při založení Spolkové republiky Německo bylo do roku 1950 8 zemských ústav přijato referendem. Ve všech spolkových zemích existuje možnost peticí iniciovat lidové hlasování. Ve všech to lze učinit k prostým zákonům, kromě Hesenska to je všude možné ohledně změny zemské ústavy, v Berlíně, Hamburku a Šlesvicku-Holštýnsku se mohou týkat dokonce i jiných,než legislativních otázek (byť tato mají jen doporučující charakter), v Braniborsku může lidové hlasování rozhodnout o svolání ústavodárného shromáždění. V Hamburku postačuje petice s podpisy 2,5 % oprávněných voličů k vyvolání referenda o zákonu schváleném městským parlamentem.

Jestliže pak na přelomu 50. a 60. let spolková vláda chtěla omezit konzultativní referenda na místní úrovni, byly to země, kdo tento výdobytek přímé demokracie bránil. Stejně tak byly v 80. letech činěny pokusy o zavedení zákonodárných referend v Hesensku a Bádensku-Württembersku, zatímco spolek se postavil proti.

V Rakousku se dosud na spolkové úrovni konala tři referenda k celkem třem otázkám, přičemž to první se uskutečnilo v roce 1978. Na zemské úrovni se přímá demokracie využívá hojněji, jen ve Vídni se konalo 7 referend k celkem 25 otázkám, přičemž to první bylo v roce 1973. Vedle toho existuje v Burgenlandu, Dolním Rakousku, Horním Rakousku, Štýrsku a Vorarlbersku prvek přímé demokracie zasazený nikoli do legislativní, nýbrž do výkonné moci, tzv. správní iniciativa, kdy stanovený počet voličů může žádat provedení určitého rozhodnutí zemskou vládou. Spolková úroveň tuto instituci nezná.

Obdobné je to ve Spojených státech amerických, kde referenda existují v různých formách všech státech, ale nikoli na federální úrovni.   

Zajímavá je instituce lidového odvolání, kdy obyvatelstvo může referendem předčasně odvolat svůj zákonodárný sbor. Ta existuje v některých kantonech Švýcarska, v Bavorsku, Britské Kolumbii, některých státech USA, ve Venezuele a v některých prefekturách Japonska. Jinými slovy, z 6 případů, kde je lidové odvolání používáno, jde u pěti o federace a pouze u jednoho o unitární stát.

Tyto skutečnosti napovídají silné souvislosti mezi federalismem a přímou demokracií. Zdá se, že je obtížnější prosadit přímou demokracii na centrální úrovni než na úrovni zemské. To má zřejmě něco společného s tím, že na centrální úrovni je příliš velká moc byrokracie a lobbistů.  Z toho vyplývá, že pokud chceme zavést přímou demokracii, je nejprve nutné centrální vládu oslabit decentralizací. Jinými slovy, zkušenosti ze světa i od nás ukazují, že bez federalizace se přímá demokracie prosazuje velmi obtížně. Pokud tedy v České republice nebude obnoveno zemské zřízení, jen těžko dojde k zavedení přímé demokracie.

Tomu napovídá studie amerického autora Johna Matsusaky, který dokázal, že čím silnější je v amerických státech přímá demokracie, tím je tam větší decentralizace moci. To samé ukazuje i výzkum švýcarských badatelů Bruna Freye a Aloise Stutzera. Ti na základě statistických údajů a sociologických výzkumů tvrdí, že v decentralizovaných státech a) si méně obyvatel myslí, že politika je příliš komplikovaná, b) méně lidí si myslí, že nemohou aktivně participovat v politice a c) více občanů je angažováno v politice. To dokládá jejich tezi, že federativní uspořádání dává obyvatelstvu větší možnosti zapojení do demokratického politického rozhodování.

Jestliže tedy podporujete přímou demokracii, podpořte i zemské zřízení. Bez toho nelze oslabit mocný konglomerát politiků, spekulantů, byrokratů a lobbistů v centru, těch různých Sobotků a Bakalů, kteří se vysmívají obyčejným občanům a kteří nemíní připustit zavedení přímé demokracie. Zkušenosti ze světa ukazují, že tam, kde existuje fungující zemské zřízení, se lidé nebojí vstoupit do politiky a angažují se v ní více než jinde.

Chtěli byste žít zemi, kde by toto bylo možné?