PROGRAMOVÝ CÍL STRANY

Na základě práva na sebeurčení moravského národa, ke kterému se hlásí statisíce občanů České republiky,
usiluje strana Moravané o přeměnu unitární České republiky na federativní stát dvou rovnoprávných bratrských národů, Čechů a Moravanů, na Českou a Moravskou Federativní Republiku.

   

Představujeme kandidáta č.22 Davida Ungera

PhDr. David Unger, nestranický kandidát s číslem 22, vystudoval psychologii a filozofii na brněnské Masarykově univerzitě. V současnosti pracuje jako klinický psycholog v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži a rovněž učí budoucí pedagogy na Univerzitě Tomáše bati ve Zlíně. Své kořeny má v jihomoravských Přibicích, nedávno se i s manželkou a dvěma dcerami usadil na Kroměřížsku.

Od loňského roku je předsedou Společnosti pro Moravu a Slezsko, která byla založena jako první promoravská organizace na jaře roku 1968 s cílem vytvořit z Československa spolkový stát složený ze tří rovnoprávných zemí: Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Je po doc. Boleslavu Bártovi druhým psychologem v čele promoravské organizace, který rovněž působil na kroměřížské psychiatrii.

„Moji předkové po otcovské linii pocházejí ze Salzburska, po linii matčině z Hlučínska (Prajzské), malého území mezi Opavou a Ostravou osidleného Moravci, kteří až do roku 1920 byli součástí Pruska a dodnes si uchovali svébytnou prajzskou identitu.  Morava pro mne znamená integrující celek uprostřed Evropy, kde se střetávaly vlivy z jihu, severu, západu i východu Evropy. Z Moravy pocházela spousta světoznámých osobností, na které dnešní česká reprezentace vehementně zapomíná a je to velká škoda.

Pamatuji si na první svobodné volby v roce 1990, kdy se ještě volilo do tří komor parlamentů. Tehdy jsem pomáhal svému dědovi házet jeden lístek do Sněmovny lidu pro Občanské fórum a další dva do Sněmovny národů a České národní rady pro moravské hnutí. Aby Morava a Slezsko získalo po desetiletích zpět svou ukradenou samosprávu. Tehdy se to nepodařilo, ale věřím, že se to brzy podaří napravit, protože doba se opět „láme“ jako v roce 1989.

V Evropské unii bychom měli spolupracovat především s kulturně blízkými národy, jako jsou Rakušané, Slováci, Poláci, Slovinci, Němci, Maďaři nebo Chorvaté. Neměli bychom zapomenout na podporu historických zemí jako je Slezsko, Benátsko, Jižní Tirolsko, Sedmihradsko, Podkarpatská Rus nebo Halič. 

Ze všeho nejdůležitější je pro mne zachování tradiční středoevropské dobré úrovně vzdělání, zdravotní péče a rodinné politiky, která vznikala již za starého Rakouska. Nenechme si ji vzít jen proto, že dnes v době amerikanizace a globálního kapitalismu velkým firmám finančně nevyhovuje, nenechme se omámit falešnými tezemi o svobodě. Bez fungující rodiny a sociálních služeb nám bude svoboda volby k ničemu.“