Sčítání lidu 2021 - referendum o Moravě

Čim víc občanů ČR se přihlásí k moravské národnosti,
tím větší šance bude k obnově územně správní identity Moravy

Sčítání lidu 2021 - referendum o Moravě

Česká a Moravská Federativní Republika

Usilujeme o proměnu unitární České republiky ve federaci
dvou rovnoprávných národů Čechů a Moravanů

Česká a Moravská Federativní Republika

Tomáš Ingr - předseda strany Moravané

Hájíme zájmy obyvatel Moravy!

Tomaš Inger

Petr Bystřický - místopředseda strany Moravané

Morava patří na mapu Evropy!

Petr Bystřický
   

Skotská cesta k nezávislosti

Když bůh stvořil Skotsko, vzal prvního Skota, Jocka Tamsona, na vyhlídkový let nad Skotskem a ukázal mu zemi majestátních hor, jezer a řek, zemi plnou života a úrodné půdy. K tomu ještě v návod na výrobu whiskey a v budoucnu ropu v Severním moři. Jock Tamson to vše vzal stoicky a zeptal se, kde že je ten pověstný háček. Bůh odvětil: “Počkej, až potkáš své sousedy”.

Historie Skotska je z velké míry determinována vztahy s Anglií. Obě země spolu několikrát válčily. Skotsko se vždy ubránilo, často ve spolupráci s Francií, a dokázalo zabránit podrobení své země, i když za vlády anglického krále Edwarda I chybělo málo a mohlo skončit jako provincie Anglie.

To vše je dávná minulost, která ovšem stále zaznívá v přítomnosti. Řevnivost mezi zeměmi propuká např. při fotbalových zápasech, kdy skotská hymna je přehlušena bučením anglických fanoušků. Vědí tito sportovní fanoušci, že skotská hymna 'Flower of Scotland' neoslavuje žádnou flóru (ani vřes ani dokonce bodlák), nýbrž skotské vítězství v bitvě u Bannockburn roku 1314? Tato bitva je totiž pro historii Skotska klíčová – zajistila zemi nezávislost na dalších téměř 400 let.

Rok 1603 je dalším významným milníkem ve vztahu mezi znesvářenými sousedy. Končí dynastie Tudorovců, přicházejí skotští Stuartovci s Jamesem VI, který nastupuje na anglický trůn jako James I. Jeho představa spojeného království Skotska a Anglie zaznamenala na obou stranách jen malou podporu. Úspěšnější bylo v tomto ohledu válečné tažení Olivera Cromwella, které vzalo záhy za své po ukončení republikánské anabáze a návratu monarchie do Anglie. Mohl tak tedy pokračovat “status quo” – dvě země, jeden král.

Do vztahů mezi zeměmi zasáhly i ekonomické zájmy. V pozadí sjednocení zemí (Act Union of 1707) stál neúspěšný pokus skotských obchodníků o založení kolonie v oblasti Panamské úžiny. Mnoho ze skotských reprezentantů volilo sjednocení své země s Anglií z toho důvodu, že očekávali kompenzaci svých ztrát ze zmíněného projektu a také budoucí profit po přístupu na anglický trh.

Na druhé straně se Angličané obávali, že by se Skotsko mohlo vice přimknout k jiné velmoci. Ve hře už tenkrát byly praktiky známé z dnešního politického světa. Daniel Defoe, autor známé knihy Robinson Crusoe, byl vyslán do Skotska, aby “zaloboval” a přesvědčil váhající skotské zástupce. Skotský parlament se nakonec prohlasoval ke svému zániku. Asi nejznámější skotský básník Robert Burns to okomentoval následovně: “We are bought and sold for English gold, Such a parcel of rogues in a nation.“ Volně nebásnicky přeloženo: “ Jsme kupováni a prodáváni za anglické zlato, takové lumpy to u nás máme.” A tak tedy vznikla Velká Británie.

Skotsko si i po připojení k Anglii udrželo určitou míru nezávislosti v oblasti víry, vzdělání a právního systému založeného na římském právu (na rozdíl od Anglie, kde se již po staletí vyvíjelo tzv. zvykové právo). Skotsko se přiživovalo na imperiálních choutkách Velké Británie a města jako Dundee a Glasgow zaznamenala výrazný ekonomický rozvoj.

V roce 1745 zaútočili Skotové pod vedením Bonnie Prince Charlie na své sousedy, aby vrátili Stuartovce zpět na trůn a vyhnali z Anglie hannoverskou dynastii. Většina Skotů nebyla vůbec nadšena z možného návratu katolických Stuartovců, nebyla to tedy typická válka mezi zeměmi – spíše mezi dynastiemi. Další bitva se odehrála nedaleko skotské vesnice Culloden a znamenala definitivní konec nadějí pro Stuartovce. Následovalo období anglického plenění a mnohdy brutálního zacházení se Skoty. Byly učiněny důrazné pokusy o potlačení skotského kulturního dědictví (zákaz nošení známých skotských sukní – kiltů). Návrat a ukotvení “typicky skotského” přišlo až s Walterem Skotem a zůstalo až do dnes – skotské sukně, dudy a whiskey.

Skok do dvacátého století, do období po druhé světové válce, nám dovoluje nahlédnout do Británie jako do země politického shody. První volby po válce nevyhrál překvapivě válečný hrdina Winston Churchill, nýbrž labourista Clement Attlee. Lidé vyčerpáni válkou měli plné zuby konzervativně-liberálních pouček o spoléhání se sami na sebe – receptu, který zoufale selhal v krizi 30 let. Po válce chtěli silný “opečovávatelský” stát, který přišel ve formě “social welfare”. Na vzkvétajícím sociálním státu se konsenzuálně podílely levicové i pravicové strany. Toto období je označováno za dobu politické shody.

Vše se razantně změnilo s příchodem Margareth Thatcherové, která vyhlásila válku odborům, privatizovala a kladla důraz na odpovědnost jednotlivce.  V sociálně orientovaném Skotsku se stala velmi nepopulární. Politický dopad byl zásadní. V období před Margareth Thatcherovou byly tři hlavní politické strany – Konzervativci, Labouristé a Liberálové -  přibližně stejně zastoupeni v Anglii a ve Skotsku. Skotská reakce na Thatcherismus byla pro Torye ve Skotsku fatální. Z celkového počtu 59 skotských zástupců v britském parlamentu zbyl pouze jeden – zástupce oblasti Dumfries a Galloway. Anglie naopak, především jih země, nadále podporuje pravicové Konzervativce.

Díky proporčnímu zastoupení mají sice Toryové své zastoupení ve skotském parlamentu, ale hlavní roli hrají Labouristé a SNP (Scottish National Party). Je možné tvrdit, že vzestup SNP a postoupení pravomocí směrem z Anglie do Skotska (tzv. “devolution” za Tonyho Blaira resultující ve znovuotevření skotského Parlamentu v roce 1999) jsou nejvýznamnějšími událostmi na skotské politické scéně za poslední dvě dekády. Kromě bezpečnostních, zahraničních a makroekonomických otázek, má tedy skotský Parlament vládu věcí skotských ve svých rukou. Je toto pro hrdé Skoty cílová stanice?

V září tohoto roku bude Skotsko hlasovat v referendu o své nezávislosti. Zastánci zachování unie jsou stale ve vedení. BBC uvádí v červnových měřeních náskok unionistů v rozmezí od 5 do 18 % (výsledky průzkumů se liší podle toho, která agentura je provádí). Mělo by se Skotsko tedy osamostatnit anebo nadále jen užívat poměrně štědré autonomie v rámci Spojeného království? Ponecháme-li stranou ekonomické otázky, bude znít odpověď spíše ano. Máme tu dvě politicky odlišné země. Anglie je mírně pravicová, Skotové jsou levicověji orientováni a jejich země vykazuje menší sociální nerovnosti. Příkladem může být zavedení školného “socialistou” Tonym Blairem v Anglii, zatímco Skotský parlament školné odmítl. V Anglii můžete za studium na vysoké škole platit až 9000 liber za rok, zatímco ve Skotsku je studium zdarma.

Většinu své existence bylo Skotsko nezávislé, i po vstupu do unie s Anglií si dokázalo zachovat své hlavní instituce. Nutnost vymezovat se vůči silnějšímu sousedovi vytvořilo mezi Skoty silný pocit sounáležitosti. Nedávno se při zahájení parlamentní sezóny událo na půdě skotského parlamentu něco, co by se jen stěží mohlo odehrát ve Westminsteru. Skotští poslanci zpívali píseň Roberta Burnse ' A man's a man for a' that ' – píseň oslavující bratrství.

18. září sami Skotové rozhodnou, zda tento silný pocit sounáležitosti budou chtít rozvíjet jako nezávislý stát anebo nadále jako součást Spojeného království.
 
Andrew Haydock, M.A.
Mgr. Ronald Martini