"Euroregion" Protektorát Čechy a Morava 1939
Minulý týden jsme si opět připomněli smutné výročí prvního přijetí bývalého Československa do „Evropy“ v roce 1939, od kterého uplynulo již 85 let. Do nového „Evropského superstátu“ byla integrována i zbylá část Čech, Moravy a Slezska, která tím následovala do „lůna Evropy“ již dříve plně integrované "euroregiony" tzv. Sudet. Zavádění nových, pokrokových „Evropských hodnot“ stálo přes 340 000 lidských životů obyvatel Čech, Moravy, Slezska a Slovenska.
Vznik „euroregionu“ Protektorát Čechy a Morava znamenal konečnou ztrátu jakékoliv suverenity a plné podřízení se nařízením despotického centra moci, začátek politických procesů, pronásledování těch, kteří i přes masivní propagandu ve světlé zítřky nové, sjednocené Evropy nevěřili, a fanatické prosazování víry v zářnou budoucnost a blahobyt "sjednocené Evropy" a nového Evropského řádu odmítali.
Stejně jako dnes, „Nová Evropa“ vyžadovala nové lidi. Tak se dostaly do hledáčku vládnoucího systému i děti. Tvrdá výchova směrem k „novým Evropským hodnotám a ideálům“ vyprodukovala generace bezcitných strojů, ochotných pro „blaho lidstva“ nenávidět i vlastní rodiče, a používat násilí proti každému, kdo vyčníval z řady. Zfanatizované děti pochodovaly ulicemi a demonstrovaly zdraví a sílu nové, prosperující Evropy. Dnes prožíváme ještě hlubší indoktrinaci dětí novými náboženstvími. Klimatický aktivizmus, genderismus, LGBT rétorika, anebo ochrana mnohdy jen hypoteticky ukřivděných menšin je sektářsky vyžadována i za cenu ztráty vlastní budoucnosti. Pro „Novou Evropu“ se musí obětovat každý. To platilo tehdy i dnes.
Stejně jako dnes, i tehdy zavládla cenzura, a dějiny se měnily a ohýbaly. Dnes se ztrácejí články a blokují weby, tehdy se pálily knihy a hořela nepohodlná vydavatelství. Boj za nevzdělané masy, které rychle pochopí „nový Evropský řád“ a „lepšolidi“, nabral na obrátkách stejně, jako nabírá dnes. Dějiny se přepisovaly a přikrášlovaly, aby opodstatnění „nové Evropy pod vedením těch nejlepších lidí“ bylo podepřeno i dějinami samotnými. Neotřesitelný mandát tehdy i dnes. Ti, kteří věděli a měli znalosti, byli „zapomenuti“ anebo ukřičeni.
Stejně jako dnes, i tehdy byla nejhorší noční můrou systému svobodná myšlenka. Proto vznikla ideová policie, která pátrala po lidech, kteří by i v myšlence mohli zpochybňovat „ideály Nové Evropy a vedoucí rasy“. Zatýkání, vraždy, likvidace lidských existencí. I dnes zůstává úhlavní nepřítel stejný – člověk se svobodnou myšlenkou, který oddaně nevěří tomu, co mu předkládáno jest, a pídí se po informacích, pochybuje, a co je nejhorší, vzdělává se a přemýšlí. Nejhorší je nezávislost myšlení. Ideový zločin má našlápnuto do 21.století a pomalu se stává realitou. Popravit člověka je dnes ale považováno za nelidské a zbytečně rychlé řešení. Poprava se dnes odehrává v rovině společenské a finanční. Veřejné zesměšnění, zpochybnění samotné osobnosti člověka, onálepkování a naprostá dehonestace prostřednictvím prosystémových médií společně se ztrátou zaměstnání, a tedy finanční stability, člověka spolehlivě odpraví. Možná ten tlak časem neustojí a fyzicky se odpraví se sám.
Stejně jako dnes, i tehdy byla Evropa „dvourychlostní“. Zatímco jedna část obyvatelstva „sjednocené Evropy“ bohatla, ta druhá umírala a živořila v podmínkách nesrovnatelně horších. Jednalo se o nás bez nás a obdivovat se mohl pouze jediný správný názor.
Stejně jako dnes se hlupáci a užiteční idioti přestali hlásit ke svým tradicím, kořenům a národům, a stávali se naprosto oddanými občany a obdivovateli kultu „Nové Evropy“.
Nikým nevolení představitelé vlády a gubernátoři byli přesným vyobrazením pravé tváře té „sjednocené Evropy“, která něco jiného hlásala a něco jiného dělala.
Stejně jako tehdy, máme i dnes nevychované a nevzdělané generace, které jsou od útlého věku indoktrinovány k opovrhování a nenávisti ke všemu, co nenaplňuje fanatickou vizi světlých zítřků. K nenávisti k vlastním rodičům, k vlastním dějinám, kultuře i zvykům. Stydí se za vlastní národ, za své pohlaví a vlastně sami za sebe.
Občané, i dnes se nacházíme ve spolku, který likviduje vše, co naši rodiče a prarodiče pracně a mnohdy za cenu životů hájili a budovali, spolku, který se snaží svým pokrokovými hodnotami zničit Evropu a udělat z ní jen zaostalý poloostrov na Euroasijském kontinentu.
Změnily se názvy a takzvané hodnoty, dnes se nevede ozbrojená válka ve jménu nadnároda, ale v mnohých nás roste neodbytný pocit, že těch paralel je až příliš mnoho. Válka se přesunula do finančního světa, ve kterém vládnou nadnárodní korporace, které rekrutují své vojáky z řad nejobyčejnějších lidí, kterým nezbývá nic jiného, než svého korporátního pána bezvýhradně finančně podporovat, protože nemá alternativu jiného života. Korporace ovládly EU, EU zbavuje vlády pravomocí, vlády ztrácejí moc a obyčejný člověk je odsouzen k tomu aby trpěl a neměl žádné zastání. Co na tom, že teď trpí ve zlaté kleci, důležité je, za jak dlouho vystřídá zlatou klec smyčka kolem krku.
Je naprosto nepochopitelné, že v tento den se nachází prezident Petr Pavel v Německu a prohlašuje, že Češi a Němci jsou dnes vřelí přátelé. Tehdy v roce 1939 byl prezident ČSR Emil Hácha také v Německu, které nabízelo jako přítel ČSR „ochranu“ v lůně „Nové Evropy“.
PRO vystoupení z EU říká jasně – VYSTUPME, nebude to lehké, ale bude to moravské, slezské a české.
Vznik „euroregionu“ Protektorát Čechy a Morava znamenal konečnou ztrátu jakékoliv suverenity a plné podřízení se nařízením despotického centra moci, začátek politických procesů, pronásledování těch, kteří i přes masivní propagandu ve světlé zítřky nové, sjednocené Evropy nevěřili, a fanatické prosazování víry v zářnou budoucnost a blahobyt "sjednocené Evropy" a nového Evropského řádu odmítali.
Stejně jako dnes, „Nová Evropa“ vyžadovala nové lidi. Tak se dostaly do hledáčku vládnoucího systému i děti. Tvrdá výchova směrem k „novým Evropským hodnotám a ideálům“ vyprodukovala generace bezcitných strojů, ochotných pro „blaho lidstva“ nenávidět i vlastní rodiče, a používat násilí proti každému, kdo vyčníval z řady. Zfanatizované děti pochodovaly ulicemi a demonstrovaly zdraví a sílu nové, prosperující Evropy. Dnes prožíváme ještě hlubší indoktrinaci dětí novými náboženstvími. Klimatický aktivizmus, genderismus, LGBT rétorika, anebo ochrana mnohdy jen hypoteticky ukřivděných menšin je sektářsky vyžadována i za cenu ztráty vlastní budoucnosti. Pro „Novou Evropu“ se musí obětovat každý. To platilo tehdy i dnes.
Stejně jako dnes, i tehdy zavládla cenzura, a dějiny se měnily a ohýbaly. Dnes se ztrácejí články a blokují weby, tehdy se pálily knihy a hořela nepohodlná vydavatelství. Boj za nevzdělané masy, které rychle pochopí „nový Evropský řád“ a „lepšolidi“, nabral na obrátkách stejně, jako nabírá dnes. Dějiny se přepisovaly a přikrášlovaly, aby opodstatnění „nové Evropy pod vedením těch nejlepších lidí“ bylo podepřeno i dějinami samotnými. Neotřesitelný mandát tehdy i dnes. Ti, kteří věděli a měli znalosti, byli „zapomenuti“ anebo ukřičeni.
Stejně jako dnes, i tehdy byla nejhorší noční můrou systému svobodná myšlenka. Proto vznikla ideová policie, která pátrala po lidech, kteří by i v myšlence mohli zpochybňovat „ideály Nové Evropy a vedoucí rasy“. Zatýkání, vraždy, likvidace lidských existencí. I dnes zůstává úhlavní nepřítel stejný – člověk se svobodnou myšlenkou, který oddaně nevěří tomu, co mu předkládáno jest, a pídí se po informacích, pochybuje, a co je nejhorší, vzdělává se a přemýšlí. Nejhorší je nezávislost myšlení. Ideový zločin má našlápnuto do 21.století a pomalu se stává realitou. Popravit člověka je dnes ale považováno za nelidské a zbytečně rychlé řešení. Poprava se dnes odehrává v rovině společenské a finanční. Veřejné zesměšnění, zpochybnění samotné osobnosti člověka, onálepkování a naprostá dehonestace prostřednictvím prosystémových médií společně se ztrátou zaměstnání, a tedy finanční stability, člověka spolehlivě odpraví. Možná ten tlak časem neustojí a fyzicky se odpraví se sám.
Stejně jako dnes, i tehdy byla Evropa „dvourychlostní“. Zatímco jedna část obyvatelstva „sjednocené Evropy“ bohatla, ta druhá umírala a živořila v podmínkách nesrovnatelně horších. Jednalo se o nás bez nás a obdivovat se mohl pouze jediný správný názor.
Stejně jako dnes se hlupáci a užiteční idioti přestali hlásit ke svým tradicím, kořenům a národům, a stávali se naprosto oddanými občany a obdivovateli kultu „Nové Evropy“.
Nikým nevolení představitelé vlády a gubernátoři byli přesným vyobrazením pravé tváře té „sjednocené Evropy“, která něco jiného hlásala a něco jiného dělala.
Stejně jako tehdy, máme i dnes nevychované a nevzdělané generace, které jsou od útlého věku indoktrinovány k opovrhování a nenávisti ke všemu, co nenaplňuje fanatickou vizi světlých zítřků. K nenávisti k vlastním rodičům, k vlastním dějinám, kultuře i zvykům. Stydí se za vlastní národ, za své pohlaví a vlastně sami za sebe.
Občané, i dnes se nacházíme ve spolku, který likviduje vše, co naši rodiče a prarodiče pracně a mnohdy za cenu životů hájili a budovali, spolku, který se snaží svým pokrokovými hodnotami zničit Evropu a udělat z ní jen zaostalý poloostrov na Euroasijském kontinentu.
Změnily se názvy a takzvané hodnoty, dnes se nevede ozbrojená válka ve jménu nadnároda, ale v mnohých nás roste neodbytný pocit, že těch paralel je až příliš mnoho. Válka se přesunula do finančního světa, ve kterém vládnou nadnárodní korporace, které rekrutují své vojáky z řad nejobyčejnějších lidí, kterým nezbývá nic jiného, než svého korporátního pána bezvýhradně finančně podporovat, protože nemá alternativu jiného života. Korporace ovládly EU, EU zbavuje vlády pravomocí, vlády ztrácejí moc a obyčejný člověk je odsouzen k tomu aby trpěl a neměl žádné zastání. Co na tom, že teď trpí ve zlaté kleci, důležité je, za jak dlouho vystřídá zlatou klec smyčka kolem krku.
Je naprosto nepochopitelné, že v tento den se nachází prezident Petr Pavel v Německu a prohlašuje, že Češi a Němci jsou dnes vřelí přátelé. Tehdy v roce 1939 byl prezident ČSR Emil Hácha také v Německu, které nabízelo jako přítel ČSR „ochranu“ v lůně „Nové Evropy“.
PRO vystoupení z EU říká jasně – VYSTUPME, nebude to lehké, ale bude to moravské, slezské a české.